| Velitelství 28. armádního sboru |
| spojovací uzel troposférického spojení Vostokověd |
| 216. samostatný automobilní prapor |
| 1396. Centrální sklady spojovacích prostředků |
| 563. samostatný ženijní prapor |
| 7. samostatná brigáda vládního spojení KGB SSSR |
| Opravárenský závod 21446 |
V Olomouci musely v roce 1968 opustit své prostory následující útvary ČSLA: 12. vrtulníkový pluk, 1. letecký stavební prapor, Výcvikové středisko specialistů raketového a dělostřeleckého vyzbrojování, zanikl 8. železniční stavební pluk, velitelství silničního sboru, velitelství 46. letecké dopravní divize a velitelství 5. letecké technické divize.
Do Olomouce se přestěhovalo sovětské velitelství 28. armádní sboru, 322. motostřelecký pluk, část 7. spojovací brigády KGB SSSR se dvěma prapory, 490. vrtulníkový pluk a spousta týlových útvarů. V Olomouci bylo po Milovicích nejvíce vojáků v jednom městě. Využívány byly následující objekty: velitelská budova v centru města, kasárna Jana Jiskry, kasárna Prokopa Holého, kasárna Tabulový vrch, Frunzeho kasárna, barákový tábor Nový Svět, fort XX v Křelově (muniční sklad), prachárna 7, sklady u Rohelské brány, sklady Lutín-Olšany, sklady PHM Řepčín, skladový areál Povel, letiště Neředín. U letiště byl vybudován také automobilní opravárenský závod.
216. samostatný automobilní prapor sídlil v areálu pod hradbami pevnosti v blízkosti nemocnice, v roce 1989 se po ose přesouval do SSSR.
216. automobilní prapor odjel z Olomouce již v květnu 1989. Ženijní prapor jej následoval v červnu téhož roku.
V roce 1990 po odchodu zmíněných útvarů v roce 1989 bylo v Olomouci 4 500 vojáků a důstojníků, 600 občanských pracovníků a ve využívání téměř 1 600 bytů. Ty byly v lokalitách Pasteurova ulice, Přichystalova ulice, Nový Svět, Tabulový vrch a Neředín.
Ubytovací plochy tvořily přibližně 20 000 m2, skladovací 6 000 m2, proviantní sklad 2 700 m2, sklad spojovacího materiálu v Bystrovanech měl kapacitu 100 železničních vagonů, sklad chemického materiálu poskytoval kapacitu až pro 150 železničních vagonů. Spojovací sklady byly také ve Fortu IV.
Sklad PHM Řepčín, označovaný jako 844. sklad pohonných hmot, měl nadzemní i podzemní nádrže s kerosinem a etylenglykolem pro letiště. Do skladů vedla i vlečka, cisternové vlaky jezdily ze SSSR, u hranic se na nich měnily podvozky kvůli odlišnému rozchodu kolejí. Na letiště se již palivo vozilo v automobilních cisternách.
V okolí letiště byly využívány sklady Fort XV, prachárna severně a jižně od letiště.
Na sídlišti Nový Svět byl vybudován také Dům důstojníků. Všechna tři sídliště v Olomouci měla betonové oplocení a vstup byl jen s propustkou.
V areálu ženijního praporu v lokalitě Černá cesta byl vybudován Dům družby. Ten stavěli z větší části sovětští vojáci sami.
V areálu Černá cesta byla kasárna ženistů, vojenská nemocnice, škola, 2 obchodní domy a Dům družby.
Ve volném čase chodili vojáci organizovaně do Flory Olomouc, případně do olomoucké ZOO.
Kromě jiných útvarů byl v Olomouci i opravárenský závod, který zajišťoval například montáž autobusu Družba. Ta probíhala v pevnosti Fort Galgenberg v centru města. Lidé z tohoto závodu jezdili ve volném čase například na Macochu, jejich sbor vystupoval na hudebních akcích po republice.
Dalšími útvary byly sklady chemického materiálu a sklady spojovacího materiálu v Bystrovanech.
Počet sovětských občanů ve městě byl opravdu poměrně vysoký, některé zdroje mluví až o 30 tisících obyvatelích. Když odečteme v některých letech až 6 000 vojáků a důstojníků, přibližně 1 000 občanských zaměstnanců, tak zbývá dalších 23 000 civilních rodinných příslušníků. Což je poměrně vysoké číslo, i vzhledem k počtu bytů. Orientační počet by mohl být někde kolem 12 000 lidí. Jaká ale byla skutečnost a jak byly uváděné počty pravdivé, je však otázka. Olomouc je velké město a menších i větších vojenských objektů se sovětskou posádkou zde bylo opravdu mnoho.
Při odsunu v dubnu 1990 odjíždělo velitelství 28. armádního sboru, včetně podřízených útvarů, jako je 14. spojovací prapor, 104. radiotechnický prapor a 719. strážní prapor. K jejich odsunu bylo potřeba 12 železničních transportů ze stanic Olomouc Černovír, Bělidla a Velká Bystřice a jeden transport automobilní. Ve druhé polovině dubna odjel i 322. motostřelecký pluk. V té době již byly ve městě jen sklady, část 7. spojovací brigády a menší týlové útvary. Jednalo se o asi tisíc vojáků a důstojníků a 600 občanských zaměstnanců.
V červenci 1990 odjel proviantní sklad i s 2 900 tunami materiálu.
7. spojovací brigáda KGB SSSR tvořená 2 odloučenými prapory opustila objekt na Tabulovém vrchu v říjnu 1990. V průběhu října a listopadu odjel i automobilní opravárenský závod z Neředína.
Postupně odjela i vojenská nemocnice z lokality Černá cesta a v dubnu 1991 byl odvezen chemický sklad v Olomouci – Bystrovanech s 1 740 tunami materiálu a spojovací sklad v Bystrovanech a Rohelské bráně s 6 000 tunami materiálu.
Areál 7. spojovací brigády již nestojí, kromě bytů pro rodiny důstojníků. Vše bylo zlikvidováno. Většina ostatních olomouckých areálů stále stojí, jednalo se totiž často o historické areály bývalé pevnosti. Likvidovaly se i některé haly na letišti Neředín.
Některé pevnosti v okolí Olomouce z dob Rakouska-Uherska byly využívány jako muniční sklady. Jednalo se o objekty v Bystrovanech, nebo u Křelova.
| spojovací uzel troposférického spojení |
Troposférický spojovací uzel u Olomouce. Označení bylo OUS-03 a volací znak Vostokověd. Objekt byl nedaleko Hněvotína. Dnes je areál přestavěn a v civilním využití.