| 145. samostatný ženijní prapor |
| 152. samostatný prapor oprav techniky |
| 237. tankový pluk |
| 411. gardový samostatný raketový oddíl |
ČSLA měla na Libavé kasárna technického praporu, Nová kasárna a sklady. Tyto objekty začaly následně využívat sovětské útvary. U nich bylo asi 1 800 vojáků a důstojníků. Tankový pluk měl 93 tanků T-72 (dříve i typ T-62), 70 bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů, 16 tažených 122 mm houfnic a 8 minometů. Celkem 600 rodinných příslušníků důstojníků bydlelo v 270 bytech na Libavé a v 36 ve Smilově.
V celém výcvikovém prostoru byla různá výcviková zařízení, například pěchotní střelnice Smilov, tanková střelnice Oderský vrch, pěchotní střelnice Strážisko, součinnostní střelnice Velká Střelná, dělostřelecké střelnice Rudoltovice a Nové Oldřůvky, protitanková střelnice Libavský vrch, minometná střelnice Varhošť, tanková střelnice Přáslavice, tanková průpravná střelnice Smilov, pěchotní střelnice Daskabát, cvičiště řízení bojových vozidel Smilov, dělostřelecká střelnice Čermná, protitanková střelnice Rudoltovice, letecká střelnice Nová Ves, vodní cvičiště Barnov. Dočasná ubytovací zařízení měla kapacitu asi 1 000 osob, především šlo o srubový tábor Smilov, ubytovny ve Městě Libavá, Přáslavice, Bores a Barnov. Údržbu výcvikových zařízení zajišťovalo od 110 do 190 vojáků a důstojníků a 20 až 30 občanských zaměstnanců.
Daskabát byla pěchotní střelnice využívaná posádkami nejen z okolí Olomouce. Nachází se na okraji vojenského prostoru Libavá. Dodnes se na ní dochovalo poměrně dost sovětských staveb.
Vojáci z Libavé se občas podívali dokonce do Ostravy v rámci služební cesty. Jindy zase cvičili pěší přesun na 50 km. V zimě bylo běžně velké množství sněhu, proto někteří vojáci podnikali ve volném čase či v rámci výcviku výlet na běžkách. Důstojníci s rodinami rádi jezdili do Olomouce do Flory, do ZOO, případně do Bratislavy.
V prostoru VVP bylo 5 obydlených osad, ve kterých žili především občanští pracovníci správy prostoru v celkovém počtu 950 obyvatel. Jednalo se o Město Libavá, Heroltovice, Kozlov, Slavkov a Luboměř. Měli zde 3 mateřské a dvě základní školy, 5 prodejen, 2 restaurace a 10 společenských zařízení.
V Libavé si důstojníci založili svou kapelu Taksomotor, která vystupovala v důstojnické kavárně. Děti důstojníků jezdily autobusem do školy v Olomouci, letní pionýrské tábory se konaly v Karlově Studánce. Některé děti také chodily do kroužku bojového sportu Sambo.
237. tankový pluk odjížděl od 26. února do 12. března 1990, obvykle ze stanice Domašov a to v 11 transportech.
145. ženijní prapor odjížděl z Domašova od 14. do 20. března ve čtyřech transportech.
152. prapor oprav techniky odjel 17. března z Velké Bystřice. Materiál uložený ve skladech odjížděl od 19. dubna do 6. května, sklad ženijní munice ve Smilově měl 9 300 tun materiálu. U něj je datum odvozu uvedeno duben 1991, což je ale málo pravděpodobné, vzhledem k odjezdu většiny posádek již v dubnu 1990.
Během dubna a května 1990 převzala čs. armáda všechny opouštěné objekty. Část bytových objektů i část kasárenských budov se zbouralo, zbytek je využíván armádou.
