| 211. gardová dělostřelecká brigáda |
V Jeseníku v areálu původních hraničářských kasáren sídlil 8. železniční stavební pluk ČSLA. Ten se na podzim 1968 přestěhoval do Olomouce, v roce 1969 zanikl.
Původní označení sovětského útvaru bylo 238. dělostřelecký pluk, z města Žmerynka na Ukrajině. V té době byly ve výzbroji 130 mm kanony M-46. Kromě kasáren v Jeseníku začal tento útvar používat cvičiště Bobrovník, muniční sklad Domašov a také autopark na okraji města. Objekty měly celkovou plochu 9 500 m2. Součástí areálu byla i škola, kotelna, internát pro 96 osob, sklad brambor, klub, letní kino a další objekty.
V roce 1982 se vyskytla v posádce Jeseník epidemie úplavice, rusky Дизентерия. Je to infekční onemocnění zažívacího ústrojí, řadí se k vysoce nakažlivým nemocem. Šíří se obvykle přímým kontaktem – například přes ruce, které přichází do styku se všemi předměty, jako jsou kliky dveří, vodovodní kohoutky, ručníky, ruce jiných osob, kontaminovanou vodou a potravinami.
Inkubační doba je 1-3 dny, nakažený má horečky, zimnici, třesavku, průjmy a bolesti břicha. Zasaženy jsou střeva a žaludek. Může dojít k dehydrataci, demineralizaci a tím může dojít až k úmrtí. Je tedy potřeba doplňovat tekutiny a minerály.
Prevencí proti šíření je omezení kontaktu s dalšími lidmi, dodržováním hygieny osobní i potravinové, dezinfekce všech znečištěných ploch, předmětů, prádla, klik a WC.
A právě u 211. dělostřelecké brigády Jeseník (v té době ještě pluk), která nebyla v běžné divizní struktuře Střední skupiny vojsk, ale přímo pod velením velitele Varšavské smlouvy v Moskvě, vypukla epidemie úplavice, trvající přes 2 měsíce. Vše začalo na začátku letního období, kdy stálou kuchyni uzavřeli z důvodu oprav. Jídlo se začalo vařit v polních kuchyních. Zpočátku se nakazilo 5 lidí, kteří se obrátili na ošetřovnu brigády. Nemoc se ale začala velmi rychle šířit, už za týden bylo 200 nakažených.
V učebnách pro výcvik byla vytvořena karanténa/izolace, nakažení odevzdávali oblečení, zůstávaly jim jen boty sapagi a spodní prádlo běloje, aby byli lehce rozpoznatelní od těch zdravých. Všechny toalety v kasárnách uzavřeli několik dní po začátku epidemie, ucpala se totiž kanalizace.
Do jídelny se chodilo v pořadové formaci jako obvykle, pod dohledem důstojníka si po jednom každý dezinfikoval ruce v chlorovém roztoku.
Toalety byly nově suché, vykopané s velkou jímkou. Společné pro zdravé i nemocné. Všude se vyskytoval chlor, až z toho pálily oči.
Stále méně vojáků bylo schopných služby, převážná většina byla ve spodním prádle běljoje. Vojenský útvar se stal kompletně nebojeschopný. Dokonce strážní služba byla zajišťována vojáky z jiných útvarů, za vojenským areálem byly pro ně postaveny ubytovací stany. Stravování útvaru bylo zajišťováno také odjinud, v brigádě se nevařilo.
Nejtěžší případy mezi prvními nakaženými byly vrtulníkem převáženy do nemocnice v těžkém stavu. V té době už začínali umírat. Z 211. dělostřeleckého pluku nepřežili epidemii minimálně 2-3 vojáci. Jeden z nakažených popsal, že první měsíc se držel, potom se ale také nakazil, ikdyž byl velmi opatrný. Číslo nakažených úplavicí totiž prudce stoupalo až na 80 %, z tisícovky vojáků se jich nakazilo přes 800. Následně se dostal na 3 týdny do nemocnice. Asi 15 let po onemocnění se projevily následky. Nemohl konzumovat jídlo obsahující mléčné produkty.
Čas od času se takovéto epidemie vyskytly i u jiných útvarů, například v roce 1987 u tankového pluku ve Stráži pod Ralskem. Tam nemoc přivezli vojáci z výjezdní strážní služby, všichni z nich onemocněli, ale byli poměrně rychle převezeni do nemocnice. Na útvaru bylo vše zasypáno chlorem, někteří radši spali venku, protože se v tom nedalo dýchat.
Ale výsledek opatření byl velmi uspokojivý, nikdo kromě zmíněné strážní služby neonemocněl.
V roce 1983 došlo k reorganizaci pluku na brigádu. Vojáků a důstojníků bylo u brigády 1 400. Ve výzbroji byly 152 mm tažené houfnice D-20 a samohybné 152 mm kanony 2S5 GIACINT. Tažené houfnice v té době tahaly nákladní automobily KrAZ-255B. V roce 1988 začalo přezbrojování na samohybné 152 mm houfnice vz. 77 DANA československé výroby. Těch mělo být až 120, ale v roce 1990 se uvádí pouze 104 samohybných a 10 tažených děl. První výjezd na polygon s houfnicemi DANA proběhl již v únoru 1988. V té době byl velitelem Sergej Petuchov.
Vojáci a důstojníci ve volném čase jezdili na exkurze na zámek Javorník, do jeskyní, útvar dokonce navštívily basketbalistky ze sovětské ženské reprezentace.
Odsun probíhal od 9. do 31.7.1990 v 15 železničních transportech. 18.7. proběhla slavnostní přehlídka útvaru na hlavním placu kasáren. Brigáda se přestěhovala do města Mulino v Moskevském vojenském okruhu. Zde byla přezbrojena opět na typ GIACINT a houfnice DANA byly přesunuty pro nadbytečnost do skladu nadpočetné techniky v Kazachstánu. V dalších letech se staly součástí ozbrojených sil Kazachstánu.
Areál kasáren využívá civilní sektor, především domov důchodců či Policie ČR. Autopark za městem využívají různé firmy, budují se i nové budovy.
