| mobilní raketová technická základna, 12. hlavní velení Ministerstva obrany |
V posádce Červený Újezd u Bíliny sídlila mobilní raketová technická základna, spadající přímo pod 12. hlavní velení Ministerstva obrany SSSR (подвижная ракетно-техническая база, 12-е Главное управление Министерства обороны – ПРТБ, 12 ГУМО) – s krycím názvem JAVOR-50. Číslo útvaru 01806. Jednalo se o sklady jaderné munice, připravené pro případ válečného konfliktu. Výstavba probíhala v druhé polovině 60. let pod oborovým podnikem Vojenské stavby, dle sovětské dokumentace.
Stálá sovětská posádka zde byla od roku 1970, jako krytí byla vedena jako spojovací kabelový útvar. Kromě samotných dvou budov skladů zasypaných z většiny zeminou, zde byl také kompletní kasárenský areál, výdejní stanice PHM, mycí linka techniky, garáže autoparku, sklady, nedaleko záložní prostor techniky a také skládka. Areál byl oplocen vnějším perimetrem a pak samotné sklady ještě vnitřním perimetrem dvojitým plotem, jedna vrstva byla dokonce pod proudem. Mimo areál byl také jednoduchý travnatý stadion se škvárovým oválem pro běh.
Jako každý útvar typu Javor, měl i tento svůj spojovací uzel s volacím znakem Krasočnij (узел связи „Красочный“ объекта 12 ГУ МО).
V každém skladu mohlo být umístěno 60 jaderných hlavic, tedy ve dvou skladech areálu jich mohlo být celkem 120.
12. hlavní velení ministerstva obrany má na starosti jaderno-technické zabezpečení a bezpečnost. Tedy vše kolem převozu, údržby a skladování jaderných prostředků.
Historie samotného útvaru je dle vojína Anatolije Solovjeva následující: Náš útvar 01806 byl přemístěn z Ukrajiny, z okolí Oděsy v prosinci 1969 – nejdřív byla přesunuta četa ochrany do Červeného Újezdu. Četa měla za úkol připravit areál pro příjezd hlavní části útvaru. Dva měsíce dávali dohromady areál po stavbě, bylo provedeno mnoho práce, zároveň probíhala běžná strážní služba.
V lednu, či únoru 1970 přijela hlavní sestava útvaru z Oděsy – z města Arciz. S místními obyvateli zpočátku nebyly vztahy růžové, hlavně po prohraném hokejovém zápasu na mistrovství světa. Všude na zdech či jiných místech bylo napsáno ЧССР-СССР 3-4. Vojáci však brali službu za hranicí své vlasti jako čestnou misi, na kterou byli hrdí. Jim záviděli ti, kteří zůstali v rodné zemi. I přesto, že útvar byl tajný, protože chránil jaderné hlavice pro balistické rakety, tak služba probíhala poklidně. Jako krytí měli vojáci často uniformy s odznaky a nášivkami spojařů.
Posádku objektu tvořilo přes 350 lidí, z toho 120 vojáků, 80 důstojníků a 150 civilních pracovníků a rodinných příslušníků. Do budovy skladů mělo přístup jen 20 lidí, do samotných skladovacích hal a manipulační haly pouze 8 důstojníků. Údajně zde bylo také 9 vojáků pro zabezpečení fungování.
Jedna ze střelnic, kde si vojáci zlepšovali své střelecké dovednosti, byla nedaleká střelnice Ministerstva vnitra ČSSR. V době, kdy probíhalo mistrovství světa v hokeji v Praze v roce 1969, jezdili důstojníci na zápasy, vojáci se na tyto hokejové zápasy dívali v televizi.
Do Prahy se vojáci základní služby dostali ke konci služby na exkurzi. Také jezdili na exkurzi do Terezína a k památníku v Lidicích.
Po roce 1991 se areál využíval jako azylový, později jako sociální bydlení. Sklady se v té době již aktivně nevyužívaly, celý areál začal upadat po roce 2011. Úplně opuštěn byl kolem roku 2014, kdy začalo rychlé a velké rozkrádání areálu, mizely celé plechové haly. Dnes je areál zbourán a buduje se velký domov důchodců. Zachovány byly snad jen podzemní sklady jaderné munice.
